Nabídky na změnu strany jsem měla, přiznává končící politička Strušková

Břeclav – Když mezi sebou zastupitelé okresního města vybírali člověka s největším respektem, ukázali na sedmdesátiletou komunistku Martu Struškovou. Brzy o ni přijdou. Jako o kolegyni. Žena, jež v politice strávila na čtyři desítky let, končí. Ačkoliv slyšela mnoho přemlouvání, na kandidátce říjnových voleb je hledání jejího jména zbytečné.

Marta Strušková uzavírá svou politickou éru. „Je čas střídat. Vždyť jsem oslavila sedmdesátku. A za osmatřicet let to v politice stačilo. Přemlouvali mě straničtí kolegové i další, ale jednou je začátek, jindy konec," vypráví Strušková.
 

Rozhodnutá byla dlouho. Vlastně… Už před čtyřmi lety šla do voleb jako devítka s vidinou, že přednost dostanou jiní. Omyl. Zafungovalo kroužkování, které vitální ženu opět poslalo do zastupitelského křesla. „Myslím si, že člověk nikdy nepřekoná svůj stín. Je čas pro mladší, schopnější a chytřejší," říká politička a přiznává, že před minulými volbami nechtěla být na kandidátce vůbec. „Když už vás však lidé zvolí, je nefér třeba po půl roce odstoupit. Opakovat to už nebudu," doplňuje.

Mluví o tom všem odhodlaně. Přesvědčeně. Bez náznaku, že by jí po čase politická angažovanost chyběla. „Nejsem ale z těch, kteří nic nedělají. Vždy si najdu cestu, kde se mohu uplatnit. Dosud jsem nepocítila, že bych měla nedostatek práce nebo zájmu o různé věci. Budu se jen věnovat něčemu nestranickému," líčí žena, která začínala jako poslankyně v plenárním zasedání a za několik desetiletí se podepsala pod řadu významných kulturních akcí.

Její rukopis nese například Dětský mezinárodní folklorní festival. Jako oddávající na ni také vzpomíná nespočet svatebčanů. Strušková přiznává, že právě obřady jí budou chybět asi nejvíce.

Na komunální úrovni toho prožila mnoha. Vystoupala ve funkcích až na tajemnici, na vlastní kůži okusila i pád. V době Sametové revoluce se stala nepřítelem. Ideologicky však nepadla. Po celý život je přesvědčenou komunistkou. A nehodlá na tom nic měnit. „Nikdy jsem na to nemyslela. Kdybych změnila partaj, mohla jsem být někde jinde. Nabídky jsem dostala hned po devětaosmdesátém roce. Nedomnívám se, že komunistická strana nemá lidem co dát. Vždy jsem měla vztah k lidem a chtěla jsem chránit slabšího," míní Strušková.

Přestože jsou mnohdy jiného politického ražení, bude s oblibou vzpomínat na řadu bývalých kolegů. Patří mezi ně i někdejší břeclavský starosta Dymo Piškula. „Navázal s námi spolupráci a vzal nás do koalice. Odvedli jsme tehdy kus dobré práce. Neměli jsme zbytečné hádky, vždy jsme se slušně domluvili," dodává.




Zpět