Uspěje řecká Syriza v případě parlamentvích voleb? A je na to připravena?
Tuto otázku jsem si, kromě jiného, kladla během své účasti na mezinárodní konferenci na téma "Demokratizace Policie v Evropě", která proběhla ve dnech 21 - 23. listopadu v Aténách. Konferenci pořádal Nicos Polantzas Institute ve spolupráci s nadací Rosy Luxemburgové a Transform!Network.
Konference se konala poté, co se po úspěchu levicové strany Syriza, v čele s Alexisem Tsiprasem, ve volbách do Evropského parlamentu, ale i na základě průzkumů veřejného mínění týkající se volebních preferencí v případě uskutečnění předčasných voleb hovoří o možnosti zformování levicové vlády pro případ vítězství Syrizy.
Původně měl na začátku roku 2015 totiž řecký parlament volit nového prezidenta. Vzhledem k "neudržitelnosti" stávající situace v Řecku se parlament rozhodl termínu konání voleb uspíšit a stanovil termín konání na 17. prosince 2014. "Podle řecké státní televize Nerit pro kandidáta vládních konzervativců, Stavrose Dimase, hlasovalo 160 poslanců, tedy o pět více, než má vládnoucí koalice - Samarasova Nová demokracie a socialistická strana Pasok - k dispozici. Proti hlasovalo 135 členů parlamentu a pět se jich zdrželo hlasování.
"Druhé kolo prezidentské volby se má konat 23. prosince a opět bude nutných 200 hlasů pro zvolení nové hlavy státu. Předpokládá se, že hlasování dopadne podobně. Třetí závěrečné kolo se v tom případě bude konat 29. prosince. I když v tomto případě budou stačit hlasy už „jen" 180 poslanců, bude podle řeckých médií stále velmi těžké dvě desítky lidí z řad opozice na vládní stranu přetáhnout. Všechny opoziční strany svorně daly najevo, že vládního kandidáta nepodpoří." [ČTK, 17.12.14] Pokud není parlament schopen prezidenta zvolit, musí dle řecké ústavy následovat předčasné volby.
Atmosféru očekávaných změn dokreslovalo i vyhlášení generální stávky proti vládním úsporným opatřením (plán dalšího propouštění a penzijní reformy)i skutečnost, že míra nezaměstnanosti v Řecku dosahuje téměř 26%. Řecko od roku 2010, kdy se ocitlo na pokraji státního bankrotu, získalo od EU a Mezinárodního měnového fondu 240 miliard eur (cca 6,6 bilionu Kč). V důsledku této situace ovšem muselo zavést masivní výdajové škrty, opakovaně zvýšit daně, snížit důchody a mzdy, což vedlo k zhoršení hospodářské recese. Podle Mezinárodní organizace práce bude Řecku trvat 12 - 20 let, v závislosti na vyvinutém úsilí, než se nezaměstnanost vrátí na úroveň před krizí.
V širších souvislostech nesmíme opomenout i selhání jednání Řecka s inspektory EU, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu o konečné revizi finanční pomoci, která proběhla v týdnu po této konferenci. Zde se nepodařilo dohodnout konečnou verzi finanční pomoci, a to i přes skutečnost, že se řecká ekonomika po šesti letech vymanila z recese, "když její ekonomika mezi kvartálně vzrostla o 0,7%, meziročně pak o 1,4% přičemž vláda odhaduje, že si za celý tento rok řecká ekonomika polepší o 0,6%. Oživení ekonomiky se očekává i příští rok. Trojice věřitelů však nevěří odhadům řecké vlády, která počítá pro příští rok s zvednutím hospodářství o 2,9% a se schodkem 0,2% HDP. Věřitelé naopak tvrdí, že se deficit bude pohybovat na úrovni kolem 3% HDP." [Hospodářské noviny, 25.11,2014]
Vzhledem k výše uvedenému byla tato mezinárodní konferenci, které jsem se zúčastnila, věnována z mého pohledu velká pozornost od širší veřejnosti a v sále, který byl i o víkendu a v pozdních hodinách skoro zaplněn, bylo možno cítit směs očekávání změn, ale i velkou odpovědnost.
Jednotlivé diskusní panely byly zaměřeny na následující oblasti:
- Demokratizace policie v Evropě: teoretické trendy a politické perspektivy.
- Teoretické variace bezpečnosti a kontroly: kapitalismus, kriminalita, policie.
- Bezpečnost, policie a demokracie v EU.
- Policejní reformy v Evropě.
- Státní policie a stát na konci moderního kapitalismu.
- Policie a občanská práva v Řecku.
- Policie, kriminalita a bezpečnost v Řecku během hospodářské krize.
- Svoboda, bezpečnost, policie: právo, ideologie a realita sociálního řádu.
- K demokratizaci policie: levicový pohled.
Na mne se organizátoři obrátili se žádostí o přednesení příspěvku v panelu zaměřeném na policejní reformy v Evropě. Tomuto požadavku jsem ráda vyhověla, přestože se pro mne jednalo o téma poměrně nové, ale o to zajímavější. Původního záměru udělat porovnání situace před rokem 1989 a po něm, jsem se bohužel musela vzdát, překvapivě vzhledem k nedostatku dostupných informací, ale i ochoty některých zdrojů se o situaci v policii vůbec bavit, nebo ji jakkoli komentovat. Zaměřila jsem se proto na reformy policie na českém území od roku 1989 do současnosti. Konkrétně na takzvanou Langerovu reformu z roku 2008 a její dopady na Policii ČR. O to více jsem ocenila ochotu s. Maršíčka, stínového ministra KSČM pro resort vnitra podělit se o teze KSČM k aktuálním otázkám policie ČR, které jsem mohla částečně do svého vystoupení zapracovat.
Ve svém vystoupení jsem kromě jiného uvedla, že Langerova reforma přinesla destabilizaci a oslabení Policie ČR a v tomto prostředí se korupce se u nás dostala do nejhoršího stadia. Ke kladnému fungování Policie ČR určitě nepřispívají ani časté personální změny na postech Ministra Vnitra (2006 - 2014, 6 ministrů) či Ředitele Policie ČR (2007-2014, 5 ředitelů někdy s dobou služby kratší než 2 roky, ale i jen 2 měsíce). Největší výzvou, z mého pohledu, je vytvoření dlouhodobé koncepce, strategického cíle, který naváže na dobře zavedenou praxi a osvědčené metody fungování Policie a postupné eliminaci prokazatelně nefunkčních mechanismů. Z toho, co jsem měla možnost nastudovat, se domnívám, že policie ČR potřebuje hlavně dlouhodobou stabilitu a jasný směr.
Obecně lze zhodnotit, že vystoupení bylo přijato velmi dobře a obdržela jsem velké množství otázek na situaci u nás: Jaká byla situace u nás po roce 1989 s ohledem na zvýšení kriminality? Jaký je plán KSČM v boji proti korupci? Mohou být příslušníci policie ČR v odborech? Nebo jakým způsobem proběhla Sametová revoluce u nás? V sále byl dokonce člověk, který do řečtiny přeložil jednu z knih Genpor. Ing. Alojze Lorence, CSc. posledního náčelníka Státní bezpečnosti – československé tajné policie, kde vzpomíná na události roku 1989.
Mezi účastníky byli dále profesoři a akademičtí pracovníci z Řecka, UK, USA, IT, DE, FR, CZ, a dalších zemí, ombudsman, zástupci nevládních organizací, právníci a poslanci. Za všechny uvádím: Haris GOLEMIS - ředitel Nicos Poulantzas ústavu, Walter BAIER - koordinátor Transform!europe, George PAPANICOLAOU - Teesside University, George RIGAKOS - Carleton University, Sophia VIDALI - Democritus Univerzity v Thrákii, Volker Eick - Humboldt Univerzity, Andreas Giolasis - Amnesty International, Hakan TAS - poslanec DIE LINKE, Giannis PANOUSIS - poslanec DIMAR, Tasia CHRISTODOULOPOULOU - právní oddělení SYRIZA, Dimitris TSOUKALAS - poslanec SYRIZA, Christos FOTOPOULOS - Hellenic federace policejních zaměstnanců, Vassilis KARYDIS - řecký veřejný ochránce práv.
V průběhu konference několikrát - bez ohledu z jaké země byl prezentující - zaznělo, že primárním úkolem musí být stabilizace policejního sboru. Důležitá je zejména výchova nových odborníků, reforma policejního školství a zastavení odchodů zkušených profesionálů ze služebního poměru. Ozývaly se i hlasy upozorňující na nevhodné, či těžké podmínky pro výkon práce policie a nutnost jejich narovnání. Za nezbytné se považuje nastavení právního rámce pro fungování různých soukromých bezpečnostních agentur a služeb. Není překvapením, že boj s korupcí je z levicové perspektivy vnímán jako největší výzva do budoucna.
Vraťme se zpět k aktuální situaci v Řecku a popřejme Syrize hodně úspěchů při zvládnutí stávající vypjaté politické situace - k jejímu prospěchu.
Bohužel, v dnešním světě platí, že strašení rudým nebezpečím ještě funguje a je vytahováno na světlo vždy, kdy to vypadá, že by některá levicová strana mohla dosáhnou volebního úspěchu. Přívlastky jako extrémní či radikální levice získávají téměř démonických rozměrů a snaha o vyvolání paniky u obyvatelstva argumentací o tom, že podobný vývoj negativně ovlivní ekonomiku, či ochotu obchodních partnerů a investorů, dále s Řeckem spolupracovat není ojedinělá. Dokonce ani představiteli Evropské komise, Jean-Claud Junkerovi, nejsou tyto praktiky neznámé. Ve svém nedávném vyjádření v souvislostí se situací v Řecku uvedl, ..."že by nerad viděl úspěch extrémistických sil ve volbách" a pokračoval výrokem ...."raději by spolupracoval se známými tvářemi" a pokračoval ve smyslu, že ..."by si přál, aby Řecko bylo ovládáno lidmi, kteří mají oči a srdce pro mnoho malých (obyčejných) lidí v Řecku, ale kteří budou také chápat nutnost evropských procesů"...
Zpět
